Důležité aspekty, které musíte vzít v potaz při práci s drahými kameny.
Tvrdost kamene a jeho houževnatost.
Tyto dva pojmy se jeví, jako velmi podobné, ale v oboru gemologie jsou zásadně rozdílné. Tvrdost se uvádí dle známé Mohsovi tabulky, která uvádí relativní tvrdost.
Jako nic na světě není tak jednoduché, tak ani tvrdost kamene. MOHS ukazuje nám známou tabulku co jsme se učili na škole, ale kameny se určují ještě podle ROSIWAL tabulky, která ukazuje jak se zásadně mění tvrdost kamenů mezi jednotlivými body. Hlavně skok mezi 9 a 10 – korund a diamant je markantní. Každé číslo znamená kolikrát je tvrdší oproti předchozímu stupni.
Mastek – 0,03
Sádrovec – 1,25
Kalcit – 4,5
Fluorit – 5
Apatit – 6,5
Ortoklas, živec – 37
Křemen – 120
Topaz – 175
Korund – 1000
Diamant – 140000
Další důležitý aspekt, který určuje tvrdost a práci s kamenem je jeho rovina štěpnosti.
Například křemen bez roviny štěpnosti je mnohem složitější a houževnatější na zpracování než topaz s jednou rovinou štěpnosti i když je podle tabulek pod topazem.
Roviny štěpnosti jsou markantní u některých druhů šperkových kamenů. Štěpnost má několik úrovní – může být dokonalá, velmi dobrá, dobrá, nedokonalá nebo žádná. Pokud je štěpnost dokonalá až dobrá, musíme dbát zvýšené opatrnosti před poškozením. Štěpnost ovlivňuji i samotnou práci s kamenem, kupříkladu minerál kunzit má 3 roviny štěpnosti, což v praxi znamená, že každá strana kamene má jinou tvrdost. Podobný a asi nejzásadnější rozdíl i když pouze ve dvou rovinách má kyanit, který má na jedné straně tvrdost 7 a na druhé 4,5.
Další důležitý bod pro správné nastavení kamene při přípravě na brus je krystalová soustava kamene a s tím spojený Pleochroismus.
Základní dělení minerálů podle průhlednosti a zobrazování barvy:
Amorfní – opál, obsidián
Krystalová soustava jednolomá – jedna barva
Krystalová soustava od jednoklonné po klencovou - tyto kameny jsou dichroické a trichroické – z každé strany kamene jiná barva.
Nejdůležitější bod se kterým musí každý brusič pracovat je index lomu kamene.
Každý minerál má svůj specifický index lomu světla, což je bezrozměrné číslo a znamená, kolikrát je rychlost světla v kameni nižší ve srovnání s rychlostí světla ve vzduchu. Uvádí se v rozpětí od 1,300 po 3,300. Tento údaj budu uvádět u každého kamene v mém atlasu na webu.
Údaj se měří Refraktometrem, jeho měření je velmi složité. Používá se hlavně pro determinaci kamene a stanovení správných úhlů pro jednotlivé výbrusy. Málokdo ho používá pro amatérské účely.
Pro vysvětlení tohoto pojmu mohu velmi zkráceně říci, že pokud chceme dosáhnout velké brilance a živosti kamene, případně rozsvítit tmavý kámen, musíme tento faktor indexu lomu vzít v potaz a pevně se držet diagramu pro každý jednotlivý kámen.
Já osobně používám předpřipravené nákresy s výbrusy na každý druh kamene, tím mi odpadá složitost operace s měřením indexu lomu.
Index lomu světla a s tím spojené typy lomu světla a barevnosti kamene.
U kamenů, jak jsem již psal, existují různé zobrazování barvy světla, tak jak ho zachytí naše oko. U kamenů v mém seznamu je budu uvádět čísly od -1 po 5 podle intenzity barevného vnímání rozdílů v barvě kamene.
Dvojlom – velmi nežádoucí faktor. Jak již naznačuje název, jedná se o schopnost kamene dělit paprsek světla na dva. Tento údaj je uváděný jako číslo menší než 1. Kameny s velkým dvojlomem se nastavují tak, aby se projevil co nejméně. Mezi největší zástupce dvojlomných kamenů patří kalcit nebo sfén.
Pleochroismus – již jsem o něm hovořili a jsou to kameny, které mají z každé strany pohledu kamene jinou barvu. Dělí se rovněž číslem od 1 do 5 podle intenzity barevného rozdílu. Tuto vlastnost rozdělujeme mezi dichroismus s dvěma barvama a trichroismus se třemi.
Mezi nejzásadnější minerály s touto vlastností patří turmalíny, iolity, tanzanity.
Disperze – krásná vlastnost kamene rozkládat viditelné světlo na spektrum barev, tak jak ho známe z duhy. Při pohybu kamenem se tato disperze projevuje záblesky uvnitř kamene. Měří se opět hodnotou menší než 1. Budu rovněž uvádět u některých kamenů v atlasu. Mnoho kamenů tuto vlastnost postrádá. Mezi největší zástupce s největší disperzí patří, moissanit což je nejzdařilejší kopie diamantu, dále pak cubická zirkonie, rovněž hojně používaný kámen do šperků, opět uměle vytvořený. Mezi přírodními kameny vede diamant, korund a křemen.
Jedná se o přirozené vrostlice přírodních materiálů uvnitř kamene. Značí přírodní původ kamene, což povětšinou je asi poslední pozitivní bod při oceňování kamenů u stanovování jejich hodnoty. Každý brusič se snaží vybírat suroviny bez inkluzí, a pokud už ji obsahuje, snaží se nastavit kámen tak, aby byly co nejméně vidět.
Zásadní je schovat je do pavilonu – boku kamene, nebo rundisty – hrany kamene. Největší problémem je, její viditelnost v tabulce kamene.
Inkluze se oficiálně označuji od VVS po I3. inkluzní stupnici, která obsahuje 10 typů. Zařazení do kategorie záleží na množství inkluzí v hotovém kameni.
Některé kameny s inkluzemi jsou naopak vyhledávané.
Inkuze mohou být v kameni ve formě minerálních olejů, plynové libely, vodní libely. Tyto jedinečnosti se vybrušují tak, aby co nejvíce vynikly v tabulce.
Dále mnoho kamenů obsahuje i jiné druhy minerálů, jako jsou křemeny s inkluzemi skorylu, turmalínu nebo rutilu.
Mnoho rubínů a safírů obsahuje vrostlice jiných materiálů, které pokud se správně orientují při brusu, většinou kabošonu, tak vznikne velmi cenný drahý kámen, kočičí oko, nebo asterický drahokam.
Základní pojmy používaní při broušení kamene
Na světě je v současné době více než 5000 oficiálně uznaných diagramů pro broušení drahých kamenů.
Pro každý kámen jsou doporučené typické výbrusy, které jsou nejžádanější, ale inspiraci se meze nekladou a fancy výbrusy jsou čím dále žádanější.
Vždy je ale potřeba zohlednit Indexy lomu a světlost kamene. Pochopitelně i omezení inkluzí a jejich viditelnost.
Základní metrika užívaná klenotníky a úpravy kamenů.
Mezi základní metriku užívanou všemi klenotníky světa se uvádí karát s označením ct.
Přepočet z gramu je 0,2g.
Pro účely práce s drahými kameny se neobejdete bez přesné klenotnické váhy.
Povolené a oficiální úpravy kamenů a jejich zkratky užívané Gemologickým světem.
B- Bleaching – bělení pomocí tepla, světla za účelem odstranění nežádoucí barvy
C – Coating – povlakování povrchu tenkou vrstvou lakem, smaltem, barvou či folii za účelem dodání speciální barvy či efektu.
D – Dying – probarvení vnitřku kamene jakýmkoliv způsobem za účelem změny, nebo úpravy kamene.
F – Filling – plnění povrchových prasklin a dutin, lakem, vysoce lomným sklem, plastem za účelem rovnoměrnosti kamene
H – Heating – zahřátí kamene za účelem změny nebo zlepšení barvy, nejčastější použití Tanzanit.
HP – Heat Press – tlakové zahřátí, způsobuji intenzivnější a hlubší změnu barvy
I – Impregnation – impregnace porézních kamenů za účelem zvýšení odolnosti či lesku
L – Laser dril – laserové navrtávání kamene za účelem odstranění vnitřních inkluzí, poté dochází k plnění vysoce lomným sklem. Nejčastěji se používá u diamantů.
O – Oiling – olejové, nebo voskové povlakování kamene za účelem vylepšení vzhledu a barvy. Nejčastější použití u smaragdu.
R – Radiation – ozařování kamene neutrony, gama paprsky nebo beta částicemi za účelem změny barvy.
U – Diffusing – difuse chemie při vysoké teplotě. Způsobuje změnu barvy, nebo prohlubuje asterismus.
W – Wax – voskování či olejování voskem, parafínem nebo olejem na porézní neprůhledné suroviny.
Všechny tyto úpravy by vždy měli být uvedeny při prodeji kamene, nebo suroviny.
Téměř vždy se provádí na hotovém kameni po jeho finálním vybroušení, proto kupovaná surovina je téměř vždy přírodního původu bez úprav. Pouze tanzanity a spinely bývají zahřáti pro získání jiné atraktivnější barvy suroviny.
Dále dochází často k podvodům u citrínu, které jsou mnohdy prodávány pod názvem citrín, ale jedná se o přepálený ametyst.
Surový smaragd bývá mnohdy olejovaný, kvůli zlepšené barvy a efektu čistoty materiálu.
